Výchova a kulturní prostředí

Výchova a kulturní prostředí mají velký vliv na posilování specifických

schopností. 

Hayesová (1998) uvádí příklad japonských dětí, které jsou od raného

věku vedeny k tomu, aby si uvědomily vliv svých činů a chování na druhé.

Místo napomínání a souboje vůlí mezi matkou a dítětem, což je typické pro

západní kultury, japonská matka vyjadřuje svoje pocity, které jí dítě způso–

buje (např. utrpení). Japonci tak získávají výchovou velkou vnímavost k po–

citům viny a společenské hanby. 

Vyjadřování emocí (s mírou), které dítě vyvolává, je samozřejmě „zdra–

vé“ pro obě strany, jak pro matku, tak pro dítě. Dítě se naučí lépe vnímat

pocity druhých, stává se empatičtější. Je pravda, že i v naší kultuře, která

nás vede k sebeovládání a kontrolování svých pocitů, máme tendenci skrý–

vat své emoce. Ztrácíme tak svoji autenticitu, protože se bojíme odmítnutí,

zklamání či selhání. Často jsme pak pro své okolí méně čitelní, což naopak

může vyvolat různá nedorozumění či konflikty. 

Literatura

Atkinson, R. L. a kol.: Psychologie. Praha, Portál, 2003.

Benett, J. M., Benett, M. J.: Developing Intercultural Sensitivity. An Integrative Approach

to Global and Domestic Diversity. In: Landis, D., Benett, J. M., Benett, M. J. (Eds.),

Handbook of Intercultural Training. Thousand Oaks, Sage, 2004, str. 147–165.

Hayesová, N.: Základy sociální psychologie. Praha, Portál, 1998.

2.2.3 Interpersonální vztahy a jejich prožívání

Interkulturní interpersonální vztahy jsou často doprovázeny nedorozu–

měními, komunikačními šumy a špatnou interpretací vzorců chování. Po–

kud člověk pobývá v cizí kultuře, měl by se naučit vnímat a interpretovat

správně, jak probíhají interpersonální vztahy v dané kultuře či jak lidé vy–

jadřují emoce. Důležité je např. uvědomit si, jakou roli hraje vzdálenost

v interpersonálních vztazích v té či oné kultuře. 

Emoce

Emoce jsou základní složkou našeho života a dávají mu smysl. Emoce

fascinovaly nejrůznější filozofy po staletí. Základní kámen pro výzkum

95